Rád vyprávám historky z mládí a dětství. Lze totiž svobodně využívat básnickou licenci (tzn. přehánět) tam, kde skutečné události postrádaly patřičnou dynamiku. A naopak, protože posluchači s touto licencí tak trochu automaticky počítají, nevypadám při nich hloupě ani tehdy, když jsem opravdu byl za vola.
Je taky zajímavé, jak se nebetyčné až destrukční trapasy, o kterých jsem si v okamžiku, kdy se přihodily, myslel, že znamenají konec pro mou pověst, kariéru a duševní zdraví, časem proměňují v zábavné, s lehkostí vyprávěné anekdoty.
Samozřejmě za naplnění určitých podmínek. Tou první jepatřičné využívaní výše zmíněné básnická licence. A tou druhou nutnost, aby u jejich vyprávění nebyl nikdo z těch, co si pamatují, jak to doopravdy bylo.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat