Unést křivdu a vyrovnat se s ní je asi jedna z nejtěžších věcí, která může člověka potkat. A vůbec nezáleží na tom, jestli je to křivda pravá nebo domělá. V očích ukřivděného je totiž vždycky skutečná.
Vlastně jakákoliv reakce ukřivděného je problematická. Přejít křivdu bez povšimnutí zavání povýšenectvím, urazit se je dětinské a pomsta ještě nikdy nikomu nic dobrého nepřinesla.
Jedině správné je samozřejmě křivdu odpustit.
Jenže, komu se to už doopravdy povedlo?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat