Mluvit na veřejnosti je umění. Nezvládne to každý, protože před řečníkem leží mnoho úskalí. Od drmolení přes zakoktávání se, zalamování rukama, přešlapování až třeba po chybnou artikulaci. A to jsme jenom u formy mluvení, co teprve obsah!
Řečník se během svého projevu může samozřejmě dopustit mnoha chyb. A čím zajímavější je obsah, tím jsem mu více ochoten všechny tyhle chyby odpustit.
Až na jednu, kterou považuji za téměř neodpustitelný zločin.
Když se řečníkovi líbí jeho vlastní řeč více, než posluchačům.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat