Kája

"Kájo, Kájo!" volala na ulici mladá žena poněkud vulgárnějších rysů, a své volání občas prokládala výrazy odpovídající těm nejtvrdším tahům její tváře. To mě zaujalo. Je Kája pes? Slovník by tomu odpovídal.

Anebo je to snad nebohé ztracené dítě? Pak se nelze divit jejímu zoufalství a nedostatku slušného chování. Někdo by ji měl asi pomoci.

Rozběhla se podél tramvajových kolejí. Uviděla Káju. A já taky. Klackoval se jí vstříc s otráveným výrazem. Řvala pořád, dokud nedošla až k němu. Chtěl ji minout, ale nedala mu šanci. Nadávala a on šel vedle ní. Když zrychlil, zrychlila taky, když se zastavil, nešla dál.

Byl to chlap nekňuba.

Kdyby nebyl, nikdy by se nevrátil.