Valí se na mě papíry. Jsou všude, kam se jenom podívám. Smlouvy, účty, výpisy z účtů, složenky, informace. Třídím je do složek, šanonů a poliček. A když dotřídím, pokaždé jich ještě hromada zbude.
Jenže co s nimi? Co když je ještě budu někdy potřebovat? Co když obsahují důležitou informaci, o které to v současné době nevím, ale v budoucnu mi třeba zachrání majetek nebo pověst?
Abych se vyhnul všem případným budoucím komplikacím, nevyhazuju hned raději skoro nic. A tak se papíry kupí a místo pro ně vymezené po čase přetéká. V tu chvíli všechny uchopím a dám jinam, na místo méně dostupné, ale větší. No a z toho pak zase dál a ještě dál...
Abych nezdržoval, taková místa mám asi čtyři nebo pět. To poslední v řadě je sice dost velké, ale ani ono není nafukovací. Proto z něj už vede cesta papíru bez milosti do popelnice nebo ke skartaci. Ovšem než dojde až sem, trvá to asi pět nebo šest let, což je několikanásobě déle, než u jiných lidí.
A protože si to bezvýznamné papíry mezi sebou určitě nějak sdělují, není divu, že se jich na mou adresu valí stále víc.
Kdo by si nechtěl prodloužit život, když má tu možnost?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat