O tom, že se nemá mluvit sprostě, se nemusí slušní lidé přesvědčovat. A proto, když slušný člověk nějaké takové slovíčko utrousí, cítí se provinile, obvzvlášť zaslechnou-li to ti, na které chce jako spořádaný jedinec působit.
Ale jsou i jedinci, kteří využívání neslušných výrazů povýšili na umění, dalo by se říct, že na poezii. Vědět, kdy příslušné slůvko utrousit, aby neznělo oplzle, a znát správný poměr dávkování s běžnou mluvou - k něčemu takovému se člověk musí narodit, tohle se naučit nedá.
Jenže jako v každém jiném lidském oboru i zde platí, že se za takto mimořádně obdarované považují ti největší patlalové.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat